Dnes jsem se setkal se svým známým, který pobývá již několik let v rovníkové Africe. Neviděli jsme se dva roky, a tudíž jsme si měli co říct. Jeho zkušenosti z tohoto pobytu , kdy opustil Prahu a přesídlil pod rovník, jsou zkušenostmi pro nás , kteří žijeme či pracujeme v Praze, velice odlišné. Myslím, že by to bylo velice zajímavé povídání pro cestovatelský web , ale nejen tam. Mluvili jsme hlavně o lidech, ale nebyli bychom mohli debatu skončit, aniž bychom si nepovídali o našich milovaných chlupatých čtvernožcích. Kočky jsou prostě velké téma. Během jeho nepřítomnosti v Česku jsme vybudovali hotel pro kočky neboli kočičí hotel ve Středočeském kraji kousíček od Prahy . Nenuceně jsem se ho zeptal na fungování hotelů pro kočky v Africe. Odpověď jsem samozřejmě znal už předem. Tam, kde nejsou prostředky na holou obživu, tak by asi takou věc , jako kočičí hotel , Afričané nepochopili. A nemýlil jsem se.Jen jsem došel ke známému závěru – jiný kraj- jiný mrav. To, co platí v Praze a v Česku, neplatí v centrální Africe. Ne, že by tam nemělikočky………
Známý se mi svěřil, že kolem jejich domu je má také – kočky má rád. Ale Afričané je mají také rádi ,a proto se starostí a prohlubujícími se vráskami sleduje, jak mu sem tam nějaká kočka zmizí nenávratně. Riziko se zvyšuje zvláště před vánoci a velikonocemi, kdy se snaží domorodí obyvatelé zpestřit si jídelníček.
Bohužel jsem je za to začal na dálku téměř nenávidět. Nevím, zdali by nebylo nakonec vhodné, začít budovat hotely pro kočky právě na africkém kontinentu. Každý hotel by však musel mít přinejmenším ostrahu –nejlépe modrých přileb OSN s obrněnými transportéry. Každý hotel pro kočky by byl ozbrojenou pevností, kde by kočky byly hájeny a opečovávány.
Na předchozích řádcích jsem se jen trochu zasnil o budoucích časech , kočičím hotelu , Praze a střední Africe.
Nashledanou v lepších časech.