Kočičí oči Siem Reapu – Angkor wat
Tak, jak se netajím svou láskou kočičí a tím, že pro kočky jsem ochotná udělat i nemožné, tak se také netajím svou láskou k jihovýchodní Asii. Čím se mi Praha stává vzdálenější, tím více ožívají mé smysly a – jako pravá spřízněná kočičí duše – probouzí se ze všech nejvíce smysl pro dobrodružství. Tedy- ne, že by taková (především noční) Praha žádná vzrušení neskýtala,,,,,
Zkrátka střídaje jeden stroj za druhým a pod křídly různých leteckých společností Praha mizela v nedohlednu, a protože kol dokola Střední Čechy, Kladensko ba ani Slánsko hotel pro kočky či chcete-li kočičí hotel nevlastnily, opět dobří přátelé pečovali o naše kočičí souputníky doma ve Smečně.
Kambodža je nádherná. Siem Reap (v překladu Thajci vyvrácený) vám bude možná připomínat název krásného plemene modrooké kočky – kočky siamské…. Přistáli jsme v Siem reapu, odkud je Praha vzdálená zhruba 9000 kilometrů, a který leží v blízkosti úchvatného chrámového komplexu Angkor wat. Angkor wat se rozprostíral v roce 1000 n.l. na celkové ploše 1000 km2. Tou dobou zde žilo neuvěřitelných 1 000 000 obyvatel. Nyní je komlex chráněnou památkou Unesco. Atmosféra zde vládne tajemná, vlhká temně zelená chapadla džungle obtáčí mohutné věže tohoto úžasného díla, které připomínají výrazy lidských obličejů. Nejsou to jen lidské tváře, ale i podoby převtělení boha Šivy. Chrámy zdobí i bezpočet soch majestátních zvířat a bylo pro mne milým překvapením, že si právě čeští sochaři „adoptovali“ k opravě sochu kočičí šelny – snad je to lev či tygr či jakési bájné zvíře v podobě vznešené kočky. Vida, jakou výsadu má tak vzdálená Praha! Chrámový komplex se pěšky téměř projít nedá. Místní rikšou jsme ho neprojeli ani za dva dny. Jednoho večera jsme zašli na tamní trh, kde nám notně vyhládli. Ne že by nám náš hotel neposkytoval dostatek kvalitní stravy, ale cizokrajnou kulturu rádi poznáváme i žaludkem. Zašli jsme do místního bistra – tedy pro upřesnění…. Byla to vlastně stlučená prkna do podoby lavic a jakýsi plech místo střechy nad námi. Hotel to tedy rozhodně nepřipomínalo ani při zapojení veškeré fantazie, hotel pro kočky už vůbec ne! Kde že byla Praha, Kladno,Slaný, Smečno celé Střední Čechy a jejich hygienické normy! Na ohništi v ohromném kotli na udusané hlíně vřely vepřové vnitřnosti, ke kterým mistr kuchař přidával různé neidentifikovatelné ingredience. Byli jsme v ten okamžik vděčni za veškerá očkování , která jsme v Praze absolvovali.
Krmi nám kuchař naservíroval do umělohmotných talířů, do kterých rovnou zabořil lžíci….. Vůně , která se z jídla linula byla neodolatelná! Nejen pro nás , ale i pro kočky, které se seběhly snad ze všech koutů. Moc se mi líbilo, že je místní obyvatelé neodháněli a jen se usmívali, když viděli, že své porce „spravedlivě“ dělíme mezi kočky-kočky-kočky a nás. Ale trošku pozor na představu kočky. Tak, jakou odlišnou životní úroveň skýtá Praha a vzdálený Siem Reap, tak odlišné jsou kočky ve Středočeském kraji a Kambodži.
Tamní kočky připomínají spíše malá ptáčátka: hlavička jak naše pětikoruna na drobounkém krčku….. Srdce se nám nad nimi svíralo lítostí. Věříme jen, že, jak se bude zvyšovat životní úroveň Kambodžanů s růstem turistického ruchu, bude svítat v této nádherné zemi i pro kočky. A možná – za pár let – tam vznikne pětihvězdičkový hotel pro kočky. A možná tam – do Kambodži zamilovaný NĚJAKÝ EVROPAN – odletí ten kočičí hotel provozovat…….