Z české zimy roku 2008 jsme přeletěli do thajského léta, abychom jednoho tropického rána přistáli v moderním asijském hlavním městě Bangkoku. Doma v Evropě jsme nechali většinu starostí, ale také naše milované kočky, což nám –i na tu velkou vzdálenost- pár vrásek přidělávalo. Náš Boris (modrý britek) je totiž úžasně zvídavý kocour a minulou dovolenou poté, co jsme ho svěřili příbuzným na hlídání, utekl. I tentokrát péči o naše mazlíčky převzali známí – tedy žádný hotel pro kočky či kočičí hotel nebo penzion, protože tou dobou žádný kvalitní, blízký hotel pro kočky Praha, Kladno, Slaný, Louny,Žatec, střední Čechy  nebyl k mání. Chybělo nám zkrátka vědomí profesionální  péče o kočky a ve svědomí  hlodal  červík, zdali jsme neměli vynaložit větší úsilí a nějaký kočičí hotel Praha, Kladno,Slaný,Louny,Žatec, Středočeský kraj třeba i s lupou vyhledat….. Teď už nám nezbylo než přivřít oči, zhluboka se nadýchnout a vrhnout se do sugestivně pulsující asijské metropole Bangkoku.

Bangkok (název původní osady) nezní našim uším zdaleka tak libozvučně jako Krung Thep Maha Nakkon – přeloženo do češtiny znamená : Město andělů, velké město, věčné a nádherné sídlo hinduistického boha Indry, město, kde je uloženo 9 skvostných drahokamů (diamant, rubín, smaragd, žlutý safír, granát, modrý safír, měsíční kámen a  kočičí  oko). Toto město, které je 3. nejnavštěvovanějším na světě, leží v deltě řeky Čao Praja. Dříve zde bývaly bažiny, které původní obyvatelé postupně odčerpali a pro potřeby zemědělců zde vybudovali kanály. Spletitá vodní síť sloužila jako primární způsob dopravy a většina obyvatel Andělského města žila převážně na vodě. I když v současné době dopravu v Bangkoku zajišťují motocykly, tuk-tuky, autobusy, železnice i auta, doprava půvabnými loďkami po řece zůstává jednou z nejdůležitějších a také nejpříjemnějších. Alespoň já na ni velmi ráda vzpomínám.  Proplouvali jsme spletí nádherně kvetoucích lotosových květů, vedle nás na dřevěných lavicích loďky seděli buddhističtí mniši v zářivě oranžových sárí. Na řece nás míjeli obchodníci na lodičkách plných ovoce, čerstvých ryb smažených v kokosovém těstíčku (mňam, to by byl plovoucí hotel pro kočky, kočičí hotel jako z pohádky), jiní nabízeli plody moře s rýžovými nudlemi, další půvabné suvenýry.  Vše – pro Evropana – za úsměvné ceny. /hledné a voňavé misky si ruce podávaly z loďky do loďky. Žádný spěch a zmatek , všude vládla pohoda….

Turisté do Bangkoku cestují za překrásnými památkami.  Někdy se až člověk ptá, jsou-li ty nádherné, zlatě zdobené chrámy skutečné či to jsou jen úchvatné kulisy nějaké výpravné pohádky. V městě je na 500 chrámů. Zodpovědně  mohu říci, že po pár dnech strávených jejich prohlídkou se vám ta blýskavá krása hodně plete.Jen pro pořádek: ty chrámy, jejichž názvy začínají na Rat či Maha založili členové královské rodiny. Jiné, které mají před jménem Phra, opatrují nějaký velmi uctívaný předmět. Mně osobně utkvěly v paměti až doposud chrámy tři: Královský palác – byl obrovský, obehnaný bílou zdí a kolem zdi si to vykračovala  ONA – ANO nádherně vznešená pravá  siamská kočka. Nespěchala, tichý krok napovídal cosi o důstojnosti místa i nositelky. V kakaově tónovaném obličeji zářily oči barvy české chrpy a , jako pravou šlechtičnu zdobil její šíji zlatý řetízek s krásným přívěskem.  Prý je to v Thajsku časté, že lidé často takto zdobí své kočky. Snad v nich stále žije pradávné tušení, že kočka je bytost posvátná…. Součástí královského paláce je i chrám Wat Phra Kaeo, ve kterém je přechovávána soška smaragdového Buddhy a střeží ho opravdu dobře. Když jsme se ho snažili hodně potají vyfotografovat, byli jsme odhaleni a všechny naše snímky jsme museli znehodnotit.  Tento chrám je nejposvátnějším buddhistickým chrámem v Thajsku.  Nejstarším chrámem v této zemi je Wat Pho, ve kterém najdete zlatem se třpytící sochu ležícího Buddhy dlouhou 46 metrů.  Buddhističtí věřící u každého chrámu zapalují vonné tyčinky, staví pyramidy z lotosových květů a na sošky Buddhů nalepují jemňounké, téměř mazlavé plátky zlata. Teplý a vlhký vzduch voní těžkou vůní stoupající k oblakům a moře zlata se leskne v tropickém slunci. Vládne tu neobyčejná pohoda i při velmi husté koncentraci lidí. Evropanovi tak dochází, že žít se dá i jinak – bez spěchu, nervozity a s úsměvem.

Odlétali jsme z Bangkoku s pocitem, že se tu lidem i kočkám žije tak nějak dobře. A docela bychom si uměli představit, že bychom si někde – tak u řeky Čao Praja postavili ten náš VIP hotel pro kočky Praha,Kladno,Žatec, Louny, střední Čechy  či  kočičí hotel Praha  a naše VIP hosty s modrýma očima a zlatými náhrdelníčky kolem sametového krku bychom hýčkali i daleko od Evropy………