Bali- našla jsem šamana

Předměstí Denpasaru- tolik odlišné od plážových letovisek- spoře osvětlené a turistůpusté působilo přízračně. Měla jsem takový dojem, že tady by to kočičímu hotelu či hotelu prčo kočky neslušelo. A zdálo se mi to tu dokonce tak zakleté, že by se tu dobře nevedlo žádnému hotelu pro kočky Praha, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava Kladno, Slaný, Louny, Žatec, střední Čechyči kočičímu hotelu Praha, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Středočeský kraj. I přes tmavě-modrou tmu jen s malým srpkem měsíce byla nestále ještě horká…

Vystoupili jsme z kabrioletu s naším doprovodem v boční ulici. Její obyvatelé tu zjevně žili nočním životem, i když o mnoho komornějším, než na jaký jsme zvyklí třeba z jihu Evropy. Viděli jsme především muže, kteří vysedávali po obrubníkách chodníků a hráli jakési hry či tiše klábosili u stolku místní restaurace. A všichni kouřili. Balijci kouří hodně. A když nekouří, žvýkají betel (pinang). Je to rostlinná droga, která je oblíbená především v jihovýchodní Asii. Její základ tvoří nedozrálé plody arekové palmy a pepřovníku betelového potřené vápnem. Často se přidávají i listy tabáku. Při žvýkání se uvolňuje arecaidin- alkaloid, který barví zuby do červena. Droga působí na organismus stimulačně, zároveň trochu dezinfikuje trávicí trakt. Čím více jedete do vnitrozemí ostrůvku- tím červenější úsměvy. Ale zpět do přítmí předměstí hlavního města Bali.

Šli jsme všichni čtyři vedle sebe a tiše si povídali. Chtěla jsem využít možnosti vyptávat se našich průvodců v přesvědčení, že nemají úniku před odpovědí. Jejich zaryté až úzkostné mlčení občas přerušované poznámkami typu: „…s tím není radno si zahrávat, to není žádná legrace…“, a instrukce s jakou úctou se k šamanovi chovat: „Hlavu mít vždy níže než je ta jeho, sedět s překříženýma nohama hlavně tak, aby chodidla (samozřejmě bosá) nesměřovala k němu- mne trochu znepokojovaly. Vždyť na začátku byla má zvědavost a trochu troufalá myšlenka vyzkoušet si ho. Teď mne zpětně napadá, že jsem se ho tenkrát mohla zeptat, jak se bude vést mému milovanému hotelu pro kočky či kočičímu hotelu a jaké jméno mu do vínku dát: jestli Hotel pro kočky Praha, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava Kladno, Slaný, Louny, Žatec, střední Čechy čikočičí hotel Praha, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Středočeský kraj… O hotelu pro kočky jsme ještě netušila a ta návštěva měla být jen hrou… Jak jsme tak šli, najednou jsem měla dojem nějakého silného magnetu v zádech. Pomalu jsem se otočila a hlavou kývla do změti Balijců a velmi tiše zašeptala: „Ten třetí zprava je on“. Aniž by se vnější úpravou jakkoli odlišoval, byla jsem si jista. Můj asijský doprovod pouze zakýval v souhlas…