Kočičí řeč

 U koček, které žijí v domácnosti, přetrvává kompletní rejstřík postojů mimiky a zvuků, stejný, jakými se dorozumívají jejich divocí či zdivočelí příbuzní. Je však pravda, že kočičky žijící v domácnosti mají bohatší hlasový repertoár. Bude to zřejmě proto, že si vyzkoušely, že jejich hlasové projevy jsou pro člověka důležité a častěji tak dosáhnou okamžité zpětné vazby.

Hlavsové dorozumívání:

Mezi sebou se kočičky dorozumívají především pomocí postojů a pachů. To však v komunikaci s lidmi není příliš účinné. Proto se kočička musí ozývat jinak když má hlad a chce nakrmit, jinak, když chce pustit ven .. Některé kočky, jako jsou např. kočky siamské, se dokáží domlouvat s člověkem pestrou škálou mňoukaní vždy podle situací, ve kterých se nacházejí. Toto dorozumívání můžeme považovat za jednoduchý rozhovor s majitelem.

Kočičí slovník:

Mildred Moelková (americká psycholožka) zjistila zhruba před 50.lety, že slyšitelný kočičí slovník obsahuje 16 různých zvuků, tedy kromě předení, které je vrozené. Podrobně se těmito zvuky zaobírala a rozdělila je do 3 skupin. 1 skupina obsahuje mručení se zavřenou tlamičkou, 2 mňoukání, které začíná tlamičkou otevřenou, kterou kočička postupně zavírá, a 3 jsou pak naléhavé silně hlasité zvuky, které kočička vydává otevřenou tlamičkou. Některé zvuky nikdy neuslyšíte u zvířat kastrovaných-je to např. pronikavý hlas při páření či ostré řvaní a ječní při ostré rvačce. Většina nás, chovatelů, rozpoznává celý rejstřík příjemných zvuků, kterými se dorozumívá se svojí kočičkou. V našem hotelu pro kočky či kočičím hotelu, hotelu pro kočky Praha, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, střední Čechy či hotelu pro kočky Praha, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Středočeský kraj tyto příjemné zvuky přímo milujeme.

Každodenní zkušenosti:

Jedním z nejznámějších a nejpříjemnějších zvuků, které vydává domácí kočka, je něco jako ptačí cvrlikání. Bývá to nejčastěji pozdrav, kterým kočička vítá při příchodu své členy rodiny. Často má u toho zvedlý ocas kolmo k tělu, hřbet prohnutý a předními tlapičkami přešlapuje. Tímto hlasem se zdravím zdivočelé kočky navzájem ve své kolonii na neutrálním území. Kočka domácí tím jenom potvrzuje, že členy své rodiny pokládá za členy své kolonie. Dalším častým zvukem je volání: podívej se. Je to táhlejší zvuk, který kočička většinou vydává, když čeká u dveří a chce, aby jí někdo pustil. Podobný hlas či o trochu kratší kočička používá, když čeká na jídlo. Těmito zvuky se kočička dorozumívá, zkušenosti ji naučily používat je pro dosažení různých cílů. Mručení kočičí maminka používá např. v případě, že hra jejích koťat je příliš divoká, papají příliš hltavě či se vzdalují příliš daleko od ní. Syčením, což je mnohem vyšší zvuk, kočička vyjadřuje naléhavější hrozbu. Šelmička syčí i tehdy, když varuje svého majitele, že udělal chybu. Po syčení obvykle následuje prskání.

První zvuky:

První hlasové projevy, které se koťátka buď naučí či je mají vrozené, je hlas úzkosti. Je to z toho důvodu, aby matku okamžitě zburcoval a přitáhl tak její pozornost či jí donutil koťátka nakrmit. Kočičí slovník se však rozrůstá a už od tří měsíců šelmičky ovládají celý repertoár. Jejich projevy jsou o to pestřejší, oč více komunikují se sourozenci navzájem.

Nejzdatnějšími řečníky jsou Siamky. Platí však, že čím častěji budete na kočku mluvit stejnými větami a stejným tonem hlasu, tím více vám bude rozumět. Naučí se také dobře odpovídat, když všichni členové rodiny budou používat v komunikaci s ní stejný ton a stejné věty.