Kočky, stejně jako ostatní savci, mají některé pro druh typické instinkty. Jsou teritoriální, dravé, noční, ostražité a v podstatě samotářské, což se projevuje zejména při lovu. Některé z vrozených projevů byly pozměněny vlivem domestikace, nikdy však úplně nevymizely. V kočce vždy přetrvává vrozené nadání přežít, které je založené na rychlých reakcích, lovecké dovednosti a bystrých smyslech.
První instinkty
Sací reflex patří k prvním vrozeným projevům kotěte, který se projevuje ihned po narození. Kotátko se musí napít v prvních hodinách života, jinak zemře. Kočičí máma napomáhá kotatům tím, že si lehne na bok a čenichem je postrkuje ke strukům, pak je však jejich chování už vrozené. Někdy se stane, že matka některé kotě odmítne, to znamená, že zjistila, že něco není v pořádku, i když veterinář nic nezjistí. Obdobím intenzivního učení je druhý až šestý měsíc života kotat. V tomto období matka zasvědcuje svá mládata do základních dovedností, které jsou nutné k přežití. Postupně je začíná odstavovat, můžeme se setkat až s překvapivou neústupností až drsností samice, kterou vůči kotatům projevuje. Učí je potom hledat potravu čichem a hmatovými vousy, prozkoumávat ji a prověřovat, než se do ní pustí. Kotátka jsou stále silnější a pohyblivější, učí se lovit.Nejprve jim však matka předkládá své vlastní úlovky.
Umění čistoty
Kočičí máma učí svá mládata, jak se mají čistit, protože až do této doby to dělala sama. Poučí je také, jak přikrývat trus podestýlkou. Takové chování je v přírodě zcela nezbytné, protože tak kočky matou nepřítele, kteří jdou po jejich stopě. Matka především však pro svá mládata představuje základní jistotu. Když se kotě ztratí, vydává opakovaný naříkavý zvuk až do té doby, dokud ho matka nenajde a neodnese zpět. Je jasné, že kotata, která nemohla absolvovat toto ranné učení mají v dospělosti poruchy chvání- jsou bud enormě vystrašená či útočná. Taková kočička může snahu o pohlazení špatně pochopit jako pokus o útok, s vytaženými drápky odmítá česání či je méně snášenlivá.
Matka a její potomoci
Vyjímečná mateřská péče v prvních týdnech po porodu vytváří úžasné pouto mezi samicí a kotaty. Jesltiže zůstanou pomoci se svou matkou pohromadě, pouto se zesiluje. Dokonce i dospělým potomkům matka dovolí, aby jí brali kousky potravy a projevuje další prvky mateřského chování. Přesto je odebrání kotátek ve věku 10-12 týdnů pro mámu nejméně stresující. Potkají-li se později, často se vůnec nepoznají a někdy se dokonce pustí i do boje. Je pravděpodobné, že původní pouto je založeno na pachu společného rodinného hnízda a že kotata záhy od matky odnata přijmou cizí pach nového prostředí a tím toto pouto přeruší.
V našem hotelu pro kočky,kočičím hoteluči hotelu pro kočky Praha, Karlovy Vary, Plzen, Tábor, Písek, Jihlava, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Mělník, střední Čechy či hotelu pro kočky Praha, Karlovy Vary, Plzen, Tábor, Písek, Jihlava, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Mělník, Středočeský kraj doporučujeme klientům, aby spolu se svými kočičkami přinesli z domova i jejich malou oblíbenou hračku, která jim v našem hotelu bude pachově domov připomínat.
Teritoriální pud
Všechny kočkovité šelmy mají vrozený teritoriální pud. Z mnoha výzkumů vyplívá, že velikost kočičího teritoria závisí na způsobu života, dostupnosti potravy a u nekastrovaných kocourků i na množství samic v blízkosti. Lze však řci, že teritorium kočky má dvě hlavní části. Kolem jádra, které tvoří oblíbené spací místo a úkryt, se nachází území, které majitel brání před všemi vetřelci, což je zvlášt výrazné v případě samic. Za hranicemi tohoto domovského prostředí, se kterými je spojeno stezkami, které se nazývají ochozy, leží území lovecké. Sem zachází kočka méně často. Kocouři mívají většinou domovské územ asi 10x větší než samice a to má někdy rozlohu až 40 hektarů. Tyto pdaje platí především pro venkovské a zdivočelé kočky, tkeré žijí v pomínkách, jež se blíží přírodním. Tento pud je u domácích koček silně pozměněn. Jejím domovským územím je většinou zahrada či dvůr a může-li se toulat, pak lovecké teritorium představuje většinou několik sousedních zahrad. Teritorium si kočky značkují pachově výměškem žláz na hlavě a u kořene ocasu a rostřikováním moči. Své domovské úžemí pravidelně procházejí a brání výhružným soustředěným zíráním na soupeře či bojem. Jestliže kočky předčasně vstoupí na nějaké území, dochází často k potyčkám.