Cestování za ohromnou šelmou na Ko Samui

Prilet-na-koh-samui

 

Plaz-na-ko-samui-nas-docasny-domov_2
Obrovsky-bengalsky-kocour-v-hotelu-pro-kocky
Mumifikovany-mnich-na-ko-samui
Klaster-na-koh-samui
Dobroty-nejen-z-kokosu-ko-samui_2
Mnisi-maji-take-radi-kocky_2

Cestování za ohromnou kočičí šelmou na Koh Samui.

Při cestách jihovýchodní Asií- naší nejoblíbenější destinací- jsme po náročných dnech plných poznávacích zážitků z Bangkoku jsme odletěli společností Bangkok Air (poskytuje úžasné služby, které ač jsou v kategorii turistické, blíží se úrovni první třídy) na ostrov Koh Samui. Chtěli jsme si odpočinout, vyhřát se na thajském tropickém únorovém slunci, zaplavat si v Indickém oceánu teploty českého kakaa a pohladit si exotický luxusně pruhovaný kožich nádherné kočky. Nenechte se zmýlit, nehledali jsme na kokosovém ostrově pod štíhlými kmeny palem žádný kočičí hotel. Stejně bychom po něm na nedozírných písečných plážích pátrali marně. A kočičí hotel Praha či Hotel pro kočky Praha, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Středočeský kraj ležel někde kdesi na starém kontinentu mnoho hodin letu odsud…

Ale pojďme na začátek. Prvními usedlíky na Samui byli obyvatelé ostrova Hainan (nyní část Čínské lidové republiky). Zhruba před 150 lety se tu začali zabývat pěstováním kokosových palem. A s pověstnou asijskou pílí tu z plodů těchto krásných stromů dodnes vyrábějí plejádu výrobků počínaje kokosovým olejem přes rozličné sladkosti, šperky, výrobky pletené z palmových listů, až po krásné dřevěné sošky. První dva turisté sem připluli teprve v roce 1971 na lodi z Bangkoku, která do hlavního města převážela právě kokosové ořechy. Obyvatelé ostrova se považují za chaosamui (lidé ze Samui), spíše než za Thajce. Dle našeho srovnání jsou přátelštější a mají velký smysl pro humor. Protože jsme si jeli na Koh Samui jeli především odpočinout, zajímala nás zde především nádherná příroda. Po několika dnech lenošení na prohřátém písku jsme si vypůjčili motocykl (nejčastější dopravní prostředek ostrova), aby nám z okolí nic neuniklo. Vydali jsme se k vodopádům Nam Tok Na Muang v centru ostrova. Vodopád má několik úrovní, nižší je menší ale má krásné velké jezírko, kde je velmi příjemné se vykoupat. Odsud je také krásný výhled na oceán. Cestou k vodopádům jsme zastavili poblíž meditačního chrámu Suam Dharmapala a ve Watu Khunaramam jsme chvíli tiše pozorovali místní trochu děsivou atrakci- mumifikovaného mnicha Luang Phaw Daenga. Zemřel prý při meditaci před více než 20 lety. Jeho mrtvé tělo je uchováno v sedě uprostřed chrámu. Tajuplnou atmosféru plnou lotosových květů a vonných tyčinek tu a tam rozčeří pouliční psík, který do chrámu zaběhne z ulice. Cestou z Watu jsme zastavili v nedalekém klášteře. Žijí tu místní mniši odění do oranžových sárí v emditaci, v zájemné lásce v souladu s přírodou a nádherným klášterním tygrem! Když jsme se tam vydali za touto velkou kočkou, dohadovali jsme se, najdeme-li ji v kleci, výběhu či voliéře. Předpokládali jsme, že komunita buddhistických mnichů nebude provozovat speciální hotel pro tygra a nebo menší hotel pro kočky, protože takový kočičí hotel Praha či chcete-li hotel pro kočky Praha, Kladno, Slaný, Louny, Žatec či středočeský kraj je záležitostí vážně spíše evropskou… A tak jsme plni očekávání bratry mnichy poprosili o setkání s jejich velkou kočkou. Odvedli nás do prázdné místnosti, uprostřed níž byla velká dřevěná lavice.  A pak ho přivedli- v žádných řetězech, na žádném vodítku. Vkráčel důstojně a majestátně, na mohutných tichých tlapách se jeho robustní tělo téměř vznášelo. Mniši ho pouze doprovázeli. Šelma vyskočila na lavici, lehla si a nám dovolila, abychom se s ní vyfotili. Nedá se zapomenout na ten úžasný pocit teplého, režného tygřího kožichu pod naší rukou.

Když jsem s láskou vybírala jméno pro náš kočičí hotel, zvažovala jsem názvy typu: kočičí hotel Praha, hotel pro kočky Praha, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, střední Čechy… Nakonec však zvítězil Miacis. Miacis jako dávný společný prapředek tygra i kočky.