Cesta za šamanem
Byla černočerná tropická balijská noc, když jsme se malým kabrioletem vydali na setkání s místním šamanem. O kvetoucím šamanismu v Indonésii jsme četli mnohé, věděli jsme, že s místními šamany spolu s těmi ze Sibiře patří ve světě k nejuznávanějším a ten, za kterým jsme se vydali, byl v hierarchii šamanů ve světě druhý nejvyšší po velmistrovi.
Nikdo z místních nás na cestě k němu nechtěl doprovázet. Každý se bál. Byla jsem však neskutečně umíněná a tak nakonec, ač velmi nerad a zasmušile, se uvolil dělat nám doprovod náš přítel z university. Také se- přes všechna exaktní poznání- velmi bál.
Jeli jsme prašnou silnicí lemovanou hustým tropickým porostem, co chvíli jsme dávali přednost přebíhajícícm opicím. Projížděli jsme vesnicí Ubud- centrem řezbářství, kam se soustřeďují vesměs umělci či jen šikovní lidé, protože v balisjkém slovníku neexistuje slovo umělec (neboť každý Balijec je umělec). Vesnice žila ruchem malého mraveniště, lidé pilně pracovali a vytvářeli nádherné sochy. Od hlavní cesty vypadala vesnička netknutá turismem, nikde nevyčníval žádný hotel, ale je dost možné, že se někde krčil dřevěný a krásně zdobený hotel pro kočky či kočičí hotel– my bychom ho pojmenovali třeba Hotel pro kočky Praha, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava, střední Čechy či Kočičí hotel Praha, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava, Středočeský kraj.
Dál jsme pokračovali klikatou silničkou do vesnice Sanur. Atmosféra tu vládla úplně odlišná, jakási stísněná, ponurá. Na ulici jsme nespatřili ani živáčka- žádný člověk, žádná kočka. Náš přítel a průvodce jen poznamenal: „To je místo černé magie. A divili byste se, co Evropanů sem zavítá s tučným obnosem a žádostí svému nepříteli na dálku uškodit.“Chtěli jsme být pryč co nejrychleji, tady bych hotel pro kočky či kočičí hotel nepostavila ani náhodou. Úlevou jsme vydechli, až nám Sanur zůstal kdesi za zády, a my směřovali k hlavnímu městu. Tu se náš průvodce rozpovídal, že z místního šamana tu mají všichni posvátný strach. Prý má nadpřirozené schopnosti, tedy alespoň nevysvětlitelné. Je kupříkladu pravidelně zván na pohřby. Po krátké meditaci zemřelému položí na ústa kamínek, nebožtíka nechají pak volně položeného na dřevěné podložce 3 měsíce a on stále vypadá jako by jen spal. Prostě se v tom strašném vedru a vlhku vůbec nezačne rozkládat. Prý je to tím kamínkem od šamana….
Protože jsem za tímto zvláštním mužem jela z čisté zvědavosti, začalo mi být nějak úzko…. Tušila jsem, že to pozná. A také jsem přemýšlela, jestli neměli pravdu všichni ti, kteří mě varovali. Blížili jsme se k předměstské části Denpasaru a já měla chuť vzít do zaječích, utéct, zmizet, schovat se třeba v nějakém hotelu pro kočky či kočičím hotelu dejme tomu v Hotelu pro kočky Praha, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava, střední Čechy či vKočičím hotelu Praha, Kladno, Slaný, Louny, Žatec, Karlovy Vary, Plzeň, Tábor, Písek, Jihlava, Středočeský kraj…
Na to už ale bylo pozdě!