Od začátku II

Smilodon žil zhruba v období před 35 miliony let. Odlišoval se od jiných miacidů tím, že svoji kořist vyhledával mezi zástupy bíložravců, které táhly dávnou pevninou. V Anglii byly nalezeny nejstarší pozůstatky koček šavlozubých v Derbyshiru staré 30.000 let. V Kalifornii byly objeveny zkameněliny koček šavlozubých pocházející zhruba z doby před 13.000 lety. Z toho můžeme usoudit, že smilodon vládl nejdéle.

Diniktisové

Překvapivě však na začátku vývoje současných kočkovitých šelem byli jiní miacidi. Pocházeli z rodu Diniktis, byli rychlejší a menší. My se můžeme snadno domnívat, že naše kočky jsou pokračovateli právě diniktisů, jsou přeci také malé a hravé. V našem hotelu pro kočky jsou pro kočky připraveny důmyslné hračky, na kterých si mohou rozvíjet a trénovat přesnost, rychlost a schopnost hry.

Na začátku doby ledové zhruba před třemi miliony let se tyto pozoruhodné šelmy- diniktisové- hodně podobali dnešním malým šelmám. Zkameněliny staré 12 milionů let jsou v současné době nejstarší nalezené. Výhodu v přežití proti větším druhům jim zaručila především inteligence, um lovit bíložravce žijící ve stádech a samozřejmě lov založený na zručnosti. Malé i velké kočky se začaly vyvíjet a zdokonalovat ještě lépe střídáním dob ledových a meziledových. Dosáhli tak počtu 100 druhů a všechny byly potomky Diniktisů. Ze zkamenělin lze dobře vyčíst, že všechny tyto druhy předstihly vývoj veškerých předchůdců člověka moudrého. Vaši miláčkové jsou toho v našem hotelu pro kočky jasným důkazem.

Šíření druhů

Než se pevniny doposouvaly do ninější zeměpisné polohy, proces jejich vývoje začal dříve. Gondwana, z které se později vyvinuly kontinenty na jihu naší planety (Jižní Amerika, Australasie a Antarktida) začala pomalu odsouvat od severní části dávné pevniny Laurasie, kterou tvořila budoucí Evropa, Severní Amerika, Asie i Afrika. Nově se vyvíjející první druhy koček se mohly volně pohybovat a šířit po pevnině na severu a přecházet z Asie do Severní Ameriky jako budoucí jejich osadníci přes pevninský most v místě, kde leží dnešní Beringova úžina. Přešlo tak mnoho malých i velkých kočkovitých šelem což dokládají mnohé fosilní nálezy. Dokládá to zároveň skutečnost, kterou my v našem hotelu pro kočky my zažíváme denně, a to, že kočky jsou neuvěřitelně chytré a mají nejn šestý ale i zřemě jakýsi sedmý smysl. Žádný druh kočkovitých šelem se však nedostal do Australasie a Antarktidy, byly pro ně příliš vzdáleny. Vývoj se v Australasii ubíral rozrůzněním vačnatců. Víme, že divoké kočky, které se dnes vyskytují na Novém Zélandu a v Austrálii jsou potomky kočky domácí, kterou na tyto kontinenty dovezli osadníci.