O přátelích a nepřátelích

Potulný život lovců začali lidé opouštět zhruba kolem 8000 let před Kristem. V této době se také usazovali jako zemědělci. Na Středním východě byla objevena první stálá sídla. Jednu z mnoha změn v životě těchto lidí představoval příchod malých koček do oblastí na pokraji teprve vznikajících vesnic. Kočky usoudily, že je to pro ně vhodná volba neboť tyto oblasti byly nesmírně bohaté na rozličné zdroje potravy. Tu jim poskytovaly nejen sípky s obilím ale i haldy odpadků, tkeré se vršily na okraji vesnice a přitahovaly přirozeně zástupy krys i myší. Zatímco šelmy psovité mohly být pro člověka obtížné, kočičky neznamenaly žádnou konkurenci pro lidskou obživu, nepředstavovaly žádné nebezpečí ani pro lidi ani pro dobytek.

Ze starého Egypta

V umění prvních kultur se kočky nevyskytovaly ani na jeskyních malbách ani na jiných předmětech, které zanechávali pradávní zemědělci. První obyvatelé těchto vesnic spíše zaujala velká zvířata pro zdroj kořisti či pro boj. Až z doby kolem roku 3000 let před Kristem v kultuře Egypta kočky zaujímají významnou součást života lidí. I v našem hotelu pro kočky a celém životě kočky zaujímají první příčky zájmu. Z kočky- důležitého hubitele škůdců se tak více než před tisíci lety ve starém Egyptě stal náboženský symbol. Při každodenní péči v našem kočičím hotelu dobře rozumíme všem kulturám- Řecké, Římské, Čínské, Japonské, samozřejmě především Egyptské proč kočky byly uctívány.

Tajemné vlastnosti

O úloze kočky ve starém Egyptě usuzujeme z mnoha dochovalých pozůstatků. Byly jí přisuzovány vlastnosti tajemné, které částečně pramenily ze schopnosti vidět v noci. Kočka byla nedílnou součástí domácnosti. Když rodinná kočička zemřela, celá rodina držela smutek a její hlava si vyholila obočí na důkaz žalu. V případě, že ve starém Egyptě došlo k požáru, bylo první starostí každého zachránit z plamenů především kočku. Ve společenském žebříčku nejvýše stály kočky palácové a chrámové. Během života byly hýčkány a po smrti mumifikovány a pohřbívány.

Obrazy koček

Umění starého Egypta se hemží obrazy koček v palácové výzdobě, v nástenných malbách, v dřevěných soškách, v bronzových špercích i dalších předmětech. Někdy jsou zachyceny jak sedí u nohou svého pána či si hoví na klíně ženy. Jindy jsou vyobrazeny při lovu, kdy byly nejspíše používány proto, aby plašily divoké ptáky popřípadě je vyhledávaly. Na spoustě uměleckých děl můžeme vidět kočku spojenou s bohyní plodnosti a ženství Bastet- nebo-li Pašt. Z tohoto názvu můžeme usoudit na zrod slova „Puss“ nebo-li kočička. Toto období trvalo zhruba 1500 let, v něm bylo zakázáno zákonem ubližovat jakékoli kočce pod hrozbou obětování bohyni.

Uctívání koček

I mimo Egypt byla úcta ke kočkám dobře známa. Většinou byla považována za málo pochopitelnou.